Od architekta, přes strojaře, podnikatelem – David Chytil

Brzy z tebe bude inženýr. Jaké jsou tvoje momentální výsledky na vysoké škole?

Co se mých výsledků týče, řešil jsem je jenom v prvním ročníku vysoké školy kvůli zajímavému prospěchovému stipendiu od kraje. Bohužel toto stípko bylo jen pro první ročníky. Ano, je možnost získat školní stipendium, ale vysoké procentuální podmínky mi nedávají smysl, a proto jsem výsledky přestal úplně řešit, jde mi hlavně projít a když už to vyjde nějak lépe, tak je to jenom bonus. A když se nyní ohlédnu zpět 5 let, tak se i na jednu stranu divím, že jsem za celou dobu studia na vysoké škole využil jenom jeden opravný termín na zkoušku s tímto ne úplně zodpovědným přístupem. Již řeším jen detaily na diplomové práci a v červnu státnice a Ing. je můj.

Vybral sis vážně zajímavý obor, ale víme, že tě deskriptivní geometrie a matematika bavila už na průmyslovce, jak tě vůbec průmka připravila na vysokou školu? A co tě vedlo ke změně zaměření?

Máte o mně dobré informace a máte samozřejmě pravdu. Deskriptiva mě baví dodnes a začala mě bavit již na střední škole. A i proto jsem se ji rozhodl dělat na volné noze.

Strojárna je hlavně o matematice a věci pochopit, a ne se je drilovat nazpaměť. Připravenost z průmky mě osobně hodně mile překvapila a čerpal jsem z ní po celou dobu studia. Tímto bych chtěl poděkovat p. učitelce Dvořákové za přípravu v matematice.

Změna, ono to ani nebyla taková změna, pořád se bavíme o technických oborech, ano je pravdou že jsem chtěl být architektem, dokonce jsem i udělal talentové zkoušky na VUT, ale pak jsem se rozhodl jít na strojárnu a nelituji toho rozhodnutí.

Zmínil jsi dělání deskriptivy na volné noze, co si pod tím máme představit?

Na vysoké škole jsem začal spolupracovat s Math support centre, tato platforma je založená na pomoci studentům v oblasti matematiky a deskriptivní geometrie. Bohužel, nelze obstarat nikoho jiného než studenta vysoké školy. Nemohl jsem obstarat klienty například doporučené učiteli z průmky a proto logickým krokem bylo založení živnosti. Narovinu ne každý potřebuje fakturu, ale raději být připraven nežli překvapen.

Víme, že dokonce už v průběhu střední školy jsi pomáhal svým spolužákům. Naši studenti se v tomto okamžiku asi diví. Je to těžký předmět. Co bys jim poradil?

Těžký předmět, pro každého je něco jiného těžkého, já osobně nemusím jazyky. Ale ohledně deskriptivy bych doporučil průběžnou přípravu. Deskriptiva je jako puzzle, naučíte se malé drobnosti, které samy osobě mohou připadat stupidní a vyplynout otázky stylu, proč se to mám učit? Ale na složitějších případech to do sebe zapadne a je to mnohem jednodušší nežli se postupy učit nazpaměť.

Jak ses vlastně rozhodoval pro střední školu?

Já se snad ani moc nerozmýšlel, naši mě chtěli dát na gympl, kam jsem nechtěl, a pak mě průmka vypadla jako logické řešení. Technické lyceum vnímám jako kombinace gymplu a stavárny.

Co ti průmyslovka dala nebo dává do života? Jaké máš vzpomínky na středoškolská léta?

Co mi průmka dala? Tady mě hned napadá jedna věc a je spojena i se vzpomínkami na střední školu. Dala mi rozhodně super partu a jsem rád, že jsme se sešli v tom složení, v jakém jsme byli, nejvíce asi vzpomínám na školní výlety a jaké zvěrstva jsme dělali. (smích). Stejně dobře, jak vnímám tehdejší spolužáky, vnímám i učitelský kolektiv, konec konců, když bych vás nemusel, tak se dnes zde nebavíme a tento rozhovor by nevznikl. Už se těším na první sraz ze střední školy, protože si myslím, že nyní jsme jiní lidé a posunuli jsme se kupředu, zdali tomu tak opravdu je, se uvidí.

Máš ještě čas na další koníčky nebo ti vysoká škola v současnosti moc prostoru nedává?

Tak tady mi možná někteří nebudou věřit, ale při vysoké škole stíhám podnikat a hrát na klavír. Je to hodně o prioritách a dnes vnímám titul Ing. jen jako tři písmenka a tečku. Dostudování je pro mě uspokojení vlastního ega a dokázání, že na to mám. Žádnou větší vědu v tom nehledejte, nejsem a nikdy jsem nebyl příkladem vzorného studenta, který je na vše a pravidelně připraven.

Máš nějaký životní vzor nebo krédo, kterého se držíš?

Pokud bych si měl vybrat jednu osobu, tak je to jednoznačně Elon Musk, a to kvůli své fantazii a jisté drzosti, která ho vyšvihla vzhůru. Baví mě na něm, že otvírá úplně nové obzory a myslí ve velkém a pro někoho na nemožné věci.

Pak se držím dvou životních mot jedno je Carpe diem, které mám i vytetované na ruce. Toto moto mě spíše pomáhá v horších fázi života, protože co si budeme, jednou je člověk nahoře a po druhé dole, a teď nemyslím polohy v sexu (smích). Druhé moto, které mám i vyvěšené v kanceláři je The noblest art is that of making other happy. - Nejušlechtilejší umění je dělat druhé šťastnými. Toto mi pomáhá zvládat každodenní rutinu a práci s lidmi.

A jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Konečně zajímavá otázka a děkuji za ni!

Do budoucna v tom mám jasno. Deskriptivu dát úplně na vedlejší kolej, mít ji jako koníček. Nedává mi z dlouhodobého hlediska smysl se jí zabývat na full time. Chci se naplno věnovat prioritní činnosti, a to finančnímu plánování a pomáhat lidem ve finanční gramotnosti. A narovinu, nejsem majitelem žádné miliardové společnosti, jako můj vzor, podnikání vnímám spíše jako životní styl. Je skvělé, že jste pánem svého času, ale příšerné, že když se vám nechce, nic nevyděláte.

Do svých 30 let se dostat na aktivní průměrný plat 100 tisíc a pomoci budovat značku kanceláře, která momentálně sídlí v Kyjově. Jako takový bonus v businessu, mám cíl po celou dobu mého aktivního působení v oboru finance dělat workshopy a semináře na středních a vysokých školách a připravovat studenty na to, co je čeká na trhu a na co si dát pozor.

Nalejme si čistého vína, zatím jsem se s nikým nesetkal, že by mi řekl, že se učí ve škole finanční gramotnost takovou, která by byla přínosem do reálného života, a to v oboru jsem přes rok a půl. Ale nejde mi jen o peníze, jde mi o celkovou pohodu a vědění, že dělám něco, co dává smysl a je to win win vůči mně a klientovi.

Co se týče dlouhodobějších cílů, tak kolem 35 let bych chtěl založit rodinu a začít stavět dům. Láká mě budoucnost ve věku 40 let, jak ráno vstanu, dám pusu krásné ženě a nasnídáme se na terase s výhledem do zahrady, poté zavezu naše dvě děti do školy a půjdu do kanceláře na poradu. A budu vzorem pro své děti.

V pozdním věku, 50 let plus bych chtěl začít více cestovat a aktivní podnikání ukončit a stát se rentiérem a žít již z vybudovaných aktiv a příjmu z firem. Plán je pěkný, ale i když se nesplní na 100 % tak budu spokojený, protože vím, kam jdu!

V plánech máš, jak je vidět jasno, ale finance? Není to úplně mimo tvůj obor?

Souhlasím, je tomu tak. Je asi jasné, že toho moc ani z průmky a strojárny potřebovat nebudu, ale co se dá dělat. Změna je život. To, že studuji vlastně zbytečně, mě nijak netrápí a chci studium dokončit, vždyť už jen dva měsíce.

Ve financích jsem se zhlídl hned z několika důvodů, jedním z nich je komunikace s lidmi, protože mě nejvíce ubijí právě samota a dodneška si pamatuji, že největším trestem, když jsem byl malý, bylo domácí vězení. A jako další hlavní důvod je, že jsme se v kanceláři sešli super kolektiv, a to co pro lidi děláme, mi dává smysl.

Co bys vzkázal současným studentům, jako radu do života na vysoké škole?

Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu, nejlépe bych odpověď vystihl citátem od Henriho Forda. Za mě jednoznačně člověk by měl mít nějaký sen, co chce a vědět, proč jej chce a věřit tomu a jít si za tím. Ať už je to cokoli a některým v jeho okolí to nebude dávat smysl. A není to o tom si v 18 letech říct něco a trvat na tom do konce života, život je kreativní a mění se, tak proč bychom nemohli upravovat i své sny! I já si myslím, že mou vizi do budoucna, co jsem tu řekl, budu určitě upravovat a pracovat s ní.