Daniel Sahrai – kluk, který se upsal létání

Všechno bych to svedl na jednoho neukázněného pilota, který kdysi dávno práškoval u nás v Šardicích. Tehdy jsem byl ve školce a učitelky nám dovolili jít na balkón a panu pilotovi zamávat. Ten pilot si nás tenkrát všiml a předvedl nám pár kousků letecké nekázně. Dodnes na ten den vzpomínám a v uších mi zní rachot hvězdicového devitiválce. Všechno, co se dělo dál, bylo více méně reakci na tuto akci.

Začneme pěkně od začátku. Jak se kluk s tak exotickým jménem dostane do Šardic a pak na Hodonínskou průmyslovku?

Svoje jméno jsem dostal od svého otce, ten od svého a ten si ho vybral, když se dostal do tehdejšího Československa z Afghánistánu. Význam toho jména by se dal přirovnat slovu zemědělec, respektive člověk se silným kladným vztahem k přírodě. V Šardicích žila moje rodina ještě předtím, než jsem se narodil. Takže jsem tu vyrostl.

Co se týče průmyslovky, tak ta splňovala všechny moje požadavky. Abyste se stali pilotem, potřebujete maturitu a nejlépe v technickém směru. Technické lyceum tak bylo vhodnou volbou, dobrou přípravou na vysokou s možností náhledu i do jiných odvětví jako je stavebnictví a IT a navíc jsem to neměl daleko.

S tím souvisí i tvůj zájem o místní folklór? Viděli jsme tě v kroji.

Folklór je tady součástí nejen vesnického života. Navíc s tím, jak se stále více dostávám do dynamického prostředí, kde jeden den něco platí a druhý den to už neplatí, tak tím víc tíhnu k věcem, které zůstávají v časoprostoru statické.

A jak ses vlastně dostal k létání?

To by bylo na dlouhé povídání. Ve stručnosti jsem si chtěl splnit sen a lítat nízko a pomalu jako ten práškař nad školkou. Ve 14 letech jsem začal s výcvikem v Aeroklubu Kyjov na bezmotorových letadlech – kluzácích a pak to šlo ráz na ráz, tzn. vysoká, motorová letadla, soukromý pilot, teorie pro dopravního pilota, obchodní pilot, akrobacie atd.

Studuješ ale v Brně na VUT Fakultu strojního inženýrství. Jde skloubit studium na vysoké a tak náročný koníček?

Snadno. Na VUT jsem nejprve studoval v bakalářském studiu obor Profesionální pilot a nyní jsem v posledním ročníku navazujícího magisterského studia oboru Technologie provozu letištní a letadlové techniky. Teorii na ústavu krásně doplňovala praxe z aeroklubu.

Kdo z rodiny je tvůj největší fanoušek a podporovatel?

Obrovskou podporu mám od celé rodiny, ale je to taková „slepá“ podpora. Ačkoliv jsou rádi, že se mi daří a že dělám to, co mě baví, tak nikdo z nich není zrovna fanoušek letectví. Mnohokrát se mě od toho snažili odradit. Kritické to bylo, když při letecké nehodě zahynuli dva mi kamarádi/instruktoři. Moje tvrdohlavost mi ale nedovolila skončit.

Rádi bychom se dozvěděli i to, jestli byla naše průmka pro tebe ta správná volba? A jak vzpomínáš na svá studentská léta?

Mnohokrát jsem přemýšlel, jestli jsem radši neměl jít na leteckou střední do Kunovic. Nevím, možná.

Vím ale, že bych přišel o věčné trápení s deskriptivní geometrií, o donekonečna přibývající látku v matematice, o úžasně fascinující zjištění ve fyzice a o proměnu mého odporu k literatuře na obrovský hlad po nových příbězích. Všem svým vyučujícím jsem vděčný za to, co ze mě udělali a využiji tohoto rozhovoru k poděkování. Děkuji!

A moje studentská letá? Svoje kamarády a zážitky z průmky bych za nic nesměnil.

Co tě dalšího baví ve volném čase?

Jak jsem již prozradil význam svého jména a i to, že jsem vesničan, tak mám blízko k práci v přírodě. Kromě těch mainstreamových koníčků jako je sport, cestování, poslech muziky atd. se snažím starat o můj malý meruňkový sad, snažím se co nejlépe starat o moje včelky, starám se o malý lesík, kde mám kromě akátů a japonských topolů i tři zděděné duby, zkouším experimentovat v ochucování pálenky a zkouším netradiční jídla, která mi přítelkyně navaří.

Víme, že jsi byl jako host i v České televizi, takže už teď jsi slavný?

O pozornost jsem nikdy nestál a vyhovuje mi být spíše v ústraní. Stejně jako to mají piloti, kteří odvedou svou práci, ale lidi se s nimi většinou vůbec nevidí. Murphy zákony však fungují a když něco nechcete, tak to dostanete.

Českou televizi jsem oslovil jménem Aeroklubu Kyjov a jménem sdružení Piloti Lidem, s žádostí o propagaci letectví. Našli nám prostor v několika živých vstupech během pořadu Dobré ráno. Doufal jsem, že se toho ujme někdo zkušenější, ale marně. Couvnout nepřipadalo v úvahu, a nakonec se ke mně přidal kolega z brněnského aeroklubu. Takže jsme se obětovali za tým spolu.

Co bys vzkázal studentům, kteří zvažují studium a práci v leteckém průmyslu?

Podle mého názoru má letectví a s tím spjatá i kosmonautika do budoucna ohromný potenciál. Vidíme, že ačkoliv letectví prochází v pravidelných intervalech různými typy krizí, tak zatím vždy se z toho otřepalo a často vyšlo s ještě lepší. Už nyní ale čelí velkému nedostatku kvalifikovaných lidí, kteří by doslova žili takovou prací.

Česká republika má bohatou leteckou historii, je třetím největším producentem ultralehkých letadel, jsme jednou z mála zemí, kde je možné kompletně postavit letadlo včetně motoru a vrtule, a to se nebavím jen o ultralightech, ale i o „velkých“ letounech pro sběrnou dopravu jako je L-410. Rozšíříme-li perimetr jen pár kilometrů za slovenské hranice, tak může být svědky skutečně prvního létajícího automobilu a prvního ultralehkého letadla, které obletělo zeměkouli, což je již druhé letadlo Československé výroby, kterému se to povedlo. Žije mezi námi dokonce mistr světa v Red Bull Air Race – Martin Šonka a na mezinárodních soutěžích v letectví patříme mezi špičku. Říká se, že protože Česko nemá moře, udělalo si ho z nebe – Vzduch je naše moře. Můžeme být na to právem pyšní a měli bychom se na toto odvětví více soustředit. 

Jaké jsou tvé plány do budoucna? A jaký sen si chceš splnit?

Zasadit strom se mi už podařilo, tak teď ještě postavit dům a zplodit syna. Jinak budu k této otázce trochu tajnůstkářský a nechám si své sny a cíle pro sebe.