Někdy závidím lidem, co to mají před sebou, říká Tomáš Bílek

Jaký obor a kde přesně studuješ?

Jsem studentem třetího ročníku vysoké školy ČVUT v Praze, Fakulty stavební, obor: Realizace dopravních staveb

Jaké jsou tvoje momentální výsledky na vysoké škole?

Nemůžu říct, že bych byl se sebou úplně spokojen. S odstupem času si uvědomuji, že některým předmětům jsem nevěnoval patřičnou dávku úsilí, což se pochopitelně odrazilo na výsledné známce. Ale pokud bych měl brát v potaz to, co všechno jsem se naučil a kolik práce jsem nad tím vším strávil, tak je to pro mě určitě pozitivní.

Co se Ti zatím povedlo nebo nepovedlo? Ať už ve škole nebo v životě.

Za úspěch považuji především to, že jsem stále studentem vysoké školy (smích). Naskytla se mi také příležitost pracovat na obrovském a pro Prahu velmi významném projektu, což považuji za velký krok kupředu. Jedná se o celkovou přestavbu a rekonstrukci ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově, kde se podílím na řešení statiky, konkrétně navrhování výztuže do železobetonových konstrukcí.

Jak ses vůbec rozhodoval pro střední školu?

Abych se přiznal, po základní škole jsem moc neměl představu, čím bych chtěl být a obdivoval jsem lidi, kteří už měli „jasno" a šli za svým snem již od malička. Pro průmyslovou školu jsem se rozhodl po vzoru mého dědečka, který absolvoval strojní průmyslovku v Uherském Brodě. Proč jsem zvolil stavařinu? Dodnes si nejsem úplně jistý....

Co ti průmyslovka dala nebo dává do života? Jaké máš vzpomínky na středoškolská léta?

Jestli dovolíte, začal bych druhou částí otázky. Vzpomínky na střední školu jsou nezapomenutelné. Neznám nikoho, kdo by nerad vzpomínal na středoškolská léta a já nejsem výjimkou. Někdy tak trochu závidím lidem, kteří to mají ještě všechno před sebou. Průmyslovce vděčím především za tu spoustu domácích úkolů, a ročníkových prací, kterými se bezpečně starala o to, abychom se nenudili ani ve volném čase (smích). Nicméně když potom přijdete na vysokou školu, nejste tolik zaskočeni množstvím požadavků, které jsou na vás kladeny. Zjednodušeně řečeno, máte představu, do čeho jdete. Střední škola mi dala potřebný základ, díky kterému byly začátky na vysoké škole podstatně snazší. Tímto bych chtěl taky poděkovat všem kantorům, kteří nám dali přinejmenším nutné vědomosti.

Víme, že na průmyslovce v současnosti studuje na stejném oboru jako ty i tvůj bratr Pavel. Proč se tak rozhodl? Hodláte založit snad nějakou rodinnou tradici?

Nechtěl bych tvrdit, že by se mělo jednat o rodinnou tradici. Na to je ještě příliš brzy. Vyloučit to ale taky nemůžu. Můj mladší bratr se rozhodoval mezi strojní průmyslovkou v Uherském Brodě a právě stavařinou na hodonínské průmyslovce. Je pravdou, že na cestu stavaře jsem ho inspiroval já, ale rozhodnutí bylo zcela na něm. Největší roli v rozhodování asi hrály mé dosavadní zkušenosti s průmyslovkou v Hodoníně. Nakonec jsem moc rád, že bratr jde v mých stopách, ovšem kdyby se rozhodl pro strojařinu, určitě bych mu nic nevyčítal, spíše naopak.

Praha ti zřejmě učarovala, tvoje přítelkyně žije v Praze, studuješ v Praze, hodláš se tam i usadit natrvalo?

Člověk musí Prahu poznat více zevnitř, aby zjistil, že to není jenom město památek a kultury. Za ty tři roky jsem se tady už docela zabydlel a velmi se mi tady líbí a vyhovuje mi to. Jestli tady plánuji zůstat natrvalo, na to nedokáži jednoznačně odpovědět. Všechno ale nasvědčuje tomu, že tady nějakou dobu pobudu. Chtěl bych vzkázat všem, co uvažují nad studiem v hlavním městě a mají nějaké pochybnosti, jednoznačně do toho jděte. Dokonce bych vám to i doporučil. Praha je město nekonečných možností a já nelituji ani na vteřinu, že jsem se rozhodl právě pro Prahu.

Máš ještě čas na další koníčky nebo ti vysoká škola v současnosti moc prostoru nedává?

Můj názor je ten, že pokud jste schopni plnit si školní povinnosti průběžně, jste schopni najít si i čas na koníčky. Bohužel to není tak úplně můj případ. Navíc není jednoduché skloubit školu, práci a ještě koníčky. Určitě ale nemůžu říct, že bych dělal jenom věci do školy. Jelikož jsem dlouhých 14 let hrával profesionálně lední hokej, láska k tomuto sportu mě neomrzela ani po ukončení své kariéry a chodíme tady v Praze pravidelně na každé domácí utkání týmu HC Sparta Praha. Přes letní prázdniny je to pochopitelně snazší, protože z rovnice vypadne škola a tím pádem máte více času na sebe.

Co bys vzkázal současným studentům, jako radu do života na vysoké škole?

Pokud myslíte studium na vysoké škole opravdu vážně, je důležité na sobě pracovat, abyste si odnesli ze školy co nejvíce. Protože to, co máte v hlavě, vám už nikdo nikdy nesebere. Taky musíte mít na paměti, že pro úspěch musí jít někdy zábava stranou. Nemějte strach jít do neznáma, protože často zjistíte, že to pro vás byla právě ta nejlepší volba.