Abeceda výtvarníků aneb dějiny výtvarné kultury v praxi

A: Celý výlet byl naplánovaný kvůli tomu, abychom poznali architektonické památky a neměli problém u maturity s dějinami výtvarné kultury. Pozorovali jsme stopy architektury, mohli jsme obdivovat gotiku, baroko, ale i románský sloh či klasicismus (empír).

B: Bude se možná zdát, že to najednou do výtvarného umění nezapadá, ale důležitou roli sehrály i brikety – díky nim bylo nocování ve spacáku u skautů v Kutné Hoře příjemnější.

C: Naše cestování se dá shrnout do trasy: Hodonín – Znojmo – hrad Lipnice nad Sázavou – Kutná Hora – zámek Kačina – zámek Žleby – Zelená hora u Žďáru nad Sázavou – Předklášteří u Tišnova – Hodonín.

D: Výuka dějin výtvarné kultury probíhala opravdu všude – i před chrámem sv. Barbory, kde nám paní učitelka Šuléřová kreslila deštníkem do písku systém podpěrných oblouků…

E: Kačina je jeden z mála zámků na našem území, které jsou postaveny v duchu empíru. Měli jsme možnost projít si knihovnu, divadlo a také skleník.

F: Nejzajímavější asi byly fresky v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě a chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

G: V Kutné Hoře potkáte snad na každém kroku gotiku. Nejznámější je asi díky památce UNESCO, chrámu sv. Barbory…

H: S hradem Lipnice se H objeví ještě ve jménu Jaroslava Haška, který tady tvořil, ale také (prý svérázně) provázel turisty. Hrad je to neuvěřitelně rozlehlý, krásný svým posazením do krajiny, ale také vlastní architekturou…

Ch: Během první noci ve skautských klubovnách jsme všichni pocítili chlad, a to i přesto, že jsme měli zimní spacáky. A ještě drobnost: nikdy nechtějte sdílet pokoj s někým, kdo chrápe. Opakuji: nikdy.

I: Víte, jak dokáže potěšit taková maličkost, jako je hrnek instantní polévky?

J: Junáci v Kutné Hoře, v jejichž klubovnách jsme spali, by určitě nedostali bobříka za vzorný úklid.

K: Ze staveb, které jsme zhlédli, to byly většinou katedrály, kláštery, kostely…

L: Láska je spojená s měsícem květnem, kdy jsme se na náš výlet vydali. A my jsme ji také prožívali. Pochopitelně lásku k architektuře, výtvarnému umění, některým místům naší krásné vlasti…

M: Výlet v prvních májových dnech je fajn, všechno kvete, jen kdyby bylo víc teplo…

N: Noční Kutná Hora s nasvícenými památkami byla pro nás pomyslnou třešničkou na dortu, protože tak krásný pohled dlouho neuvidíme.

O: Zjistili jsme, že nejen památky, ale také naši mnozí spolužáci jsou vskutku nezaměnitelné originály…

P: Už jste někdy viděli zdobený portál v Předklášteří u Tišnova zvaný Porta coeli? Že ne? Tak na co ještě čekáte…?

R: Nejstarší památka, kterou jsme navštívili, byla zřejmě rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě.

S: Jan Blažej Santini nežil dlouhý život, ale jeho stavby jsou skvostné. My jsme měli možnost si prohlédnout nádherný poutní kostel sv. Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou.

T: Co nám na naší exkurzi chybělo, bylo teplo. Ale trochu jsme mu pomohli (viz písmeno B).

U, V: Ubytování udělalo z našeho výletu jedinečný zážitek – tohle s cestovkou v duchu „all inclusive“ nezažijete!

W: Poslední den nás po dvouhodinovém sezení v autobuse vysadili v Předkláštěří u Tišnova, kde jsme se měli pokochat prohlídkou Porta coeli. Místo toho většina z nás zběsile upalovala na záchod. Ano, hádáte správně... WC se někomu podařilo ucpat, tudíž místo tří byla provozuschopná jedna kabinka a k té jsme se nakonec museli brodit deseti centimetry vody. Omlouváme se. Nebylo to úmyslně.

Z: Doufáme, že se zase za rok zúčastníme podobného zájezdu a uvidíme další zámky, zahrady, zbrojnice… Znojmu a dalším místům zdar!

Ž: A ještě malá historka na závěr: v zámku Žleby jsme byli rozděleni na dvě dvacetičlenné skupiny. První z nich by si prohlídku užila mnohem víc nebýt pana průvodce, který začal tím, že nám studentům preventivně vynadal. Paní učitelka Šuléřová se jeho slova pokusila zlehčit, ale nic se tím nezlepšilo. Zato druhá skupina dostala milého a veselého průvodce. Když jsme se po hodině vrátili zpět na nádvoří, šly paní učitelky říct do pokladny, že část studentů je velmi spokojená, ale druhá polovina má zkažený zážitek z jinak krásných interiérů reprezentačních sálů. Náhoda tomu chtěla, že pan kastelán zrovna popíjel u bufetu kávu a slyšel nás. Zachoval se skvěle: jednak se omluvil, ale hlavně nás (tentokrát všech čtyřicet najednou) provedl druhým zámeckým okruhem. Děkujeme mu za to, že jsme mohli vidět i místní divadlo či soukromé budoáry panstva. Pane kasteláne, jste skvělý!

Na závěr bychom chtěli velmi poděkovat p. učitelkám Benovičové a Šuléřové, že se nebály nás vzít na tři dny do civilizace, celou exkurzi zorganizovaly a v pro nás studenty těžkých chvílích zachovaly chladnou hlavu. Takže „tlesky tlesky“ a těšíme se na další dobrodružný výlet!