René Sochor, čerstvý absolvent oboru Stavebnictví hodonínské průmyslovky ještě není ze školy ani rok a už prohání chlapy na stavbě jako stavbyvedoucí. Možná je jedním z nejmladších stavbyvedoucích vůbec.

Po maturitě na průmyslovce jsi zkusil i vysokou školu. Nešlo to? Kde byl problém?

Podával jsem si přihlášku na VUT a na Mendelovu univerzitu v Brně. Bohužel, z rodinných důvodů a také malé finanční zajištěnosti jsem se musel vydat jinou cestou. Na přijímací zkoušky jsem přišel, viděl jsem je, ale bohužel jsem nezvítězil. Tedy aspoň ne na VUT. Na Mendelovu univerzitu jsem byl přijat, ale k zápisu jsem ani nešel. V současné době toho vůbec nelituji.

Takže rovnýma nohama do pracovního procesu. Jak jsi začínal? Co bylo v té době nejtěžší?

Do firmy jsem nastoupil na konci června. Chtěl jsem se dostat někde do kanceláře na naceňování staveb nebo podobnou práci. Začal jsem ale od nuly jako zedník, abych nasbíral praxi. Hodí se mi, nejlepší škola života. To, co jsem se naučil za ty 3 měsíce v praxi, bylo víc, než za celou dobu při praxích na škole. V září mě potom hlavní stavbyvedoucí předal velkou složku s výkresy a já věděl, že budu stavbyvedoucím. Moje první akce je v Tišnově - modernizace laboratoří.

René Sochor

Jsi spokojený jako stavbyvedoucí? Naplňuje tě tvoje práce?

Neplánoval jsem to ani jsem si to nikdy nepřál - jsou to velké povinnosti a ještě větší zodpovědnost. Je to těžké, ale dá se na to zvyknout. Práce mě baví, máme dobrý kolektiv. Nemám si na co stěžovat.

A co tvoje autorita u podřízených? Jsi možná jeden z nejmladších stavbyvedoucích vůbec, jak tě chlapi berou?

Toto mě docela překvapilo. Nečekal jsem, že bych mohl ve svých 19 letech rozdávat úkoly starým chlapům. Začátek byl težký, protože s většinou jsem dělal ještě jako zedník, takže pro ně bylo těžké, si na to zvyknout. Jak mi říkal jeden zedník: “Pokud na to máš školu a baví tě to, tak to dělej. Nejlepší je, když jsi mezi nimi nějakou dobu jako zedník. Vytvoří si k tobě důvěru a ví, že víš, co děláš.”

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Můžeš ho srovnat se středoškolským životem na průmyslovce?

Můj běžný den? Přijdu do práce, pozdravím se s chlapy, rozdám práci - pokud ví, co mají dělat. Potom jdu zapsat do stavebního deníku předchozí den a nadepíšu si ten probíhající. Potom jdu na stavbu a podívám se, co je ještě potřeba dořešit a doladit - jak se bude dál postupovat. Proti středoškolskému životu je to nesrovnatelně těžší. Musím zkombinovat více profesí, obvolat dodavatele, řešit případné problémy. Potom dělám třeba hrubý úklid na stavbě - něco zametu, něco odnesu, ať to nepřekáží, apod.

René Sochor

V profesi stavbyvedoucího máš nějakou konkrétní historku, kde ti průmyslovka fakt hodně pomohla? Třeba znalostmi nebo jinou zkušeností.

Své odborné znalosti ze školy používám opravdu každý den.

A co tvůj osobní život? Máš čas třeba na koníčky, na sport, na lásku? Víme, že jsi na střední velmi rád hrál fotbal, ještě tě to drží?

Ano, pořád mě to drží. Teď hraji za Věteřov, kam jsem se přestěhoval k přítelkyni. Když jsem přes týden v Tišnově, nemám si kde zahrát a nebo si jen tak čutnout. Takže se docela těším, když dojedu domů a můžu zajít na trénink, kde i pokecám se spoluhráči a kamarády. S přítelkyní jsem v kontaktu dennodenně, hodinu co hodinu přes mobil. Ale samozřejmě nic nenahradí být vedle milované osoby.

Máš nějaký životní vzor nebo krédo, kterého se držíš?

Nemám. Prostě se spoléhám na sebe a rozhoduji se podle toho, jak uznám za vhodné a nejlepší v danou chvíli.

A jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Samozřejmě bych chtěl pokračovat nadále v této funkci. Minimálně ještě pár let určitě. Pak kdo ví, co mi život přinese.

Co bys vzkázal ostatním studentům? Jakou radu do života?

Nikdy bych nevěřil, že to řeknu. Ale je to tak. Čím lepší a kvalitnější školu budete mít, tím líp se potom v životě budete cítit. Hlavně se nějak slušně připravovat do školy. Hlavní je si říct, co vlastně chcete, uspořádat si to v sobě a za tím si jít.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku30. 11. 2016, 13:35, zobrazeno 1311x, dnes 1x
3.9 7Hodnocení