Galerie Div.oka má svou historicky první výstavu

Jsi rodačka ze Slovenska, jaké to je chodit na střední školu do "zahraničí"? Co tě k tomu vedlo?

Nevnímám to moc jako zahraničí, protože Hodonín je od města kde bydlím kousek - proto jsem si také školu vybrala. Musím přiznat, že mám trochu problém s češtinou, i když, jestli se snažím, není to tak špatné. Rozdíl od slovenských škol vidím hlavně v mentalitě lidí. Přijde mi, že na Moravě jsou lidé (hlavně tedy učitelé) víc přátelští, milí, nápomocní a berou své žáky jako rovnocenné lidi a to je velmi důležité. Navíc se moc často nezlobí, což je velmi příjemné.

Momentálně Tě kantoři hodonínské umělecké průmyslovky vybrali jako první adeptku na výstavu v nově otevřené galerii Div.oka, bereš to jako poctu a ocenění Tvé práce na škole?

Nemyslím si, že jde o nějakou velkou poctu, i když si toho velice vážím. Myslím, že jen někdo musel začít a můžeme se těšit na spoustu dalších mladých "vyvolených". Každý kdo dělá kromě prací do školy nějaké věci i doma, má velkou šanci vystavovat v galerii Div.oka také.

Co přesně v galerii vystavuješ za ilustrace? Máš takových deníčkových ilustrací více? Co většinou znázorňují?

Vystavuji většinou stránky ze svých skicářů. Mám takových ilustrací asi hodně, protože si do deníčku nebo skicáře kreslím skoro každý den. Do deníčku ilustruji většinou své zápisky, kreslím situace, ve kterých se ocitám, a lidi, se kterými se setkávám. Do skicáře v podstatě kreslím totéž, jenom barevně a dávám si na tom víc záležet. A někdy ne. Někdy je pro mě skicář deníčkem a naopak.

Začínáš být slavná. Jak na tvou první výstavu reagovali spolužáci, přátelé a rodina?

Vůbec nemám pocit nějaké publicity, nikdo ode mě nežádá autogram, ani se za mnou lidi na ulici neotáčí, takže asi slávu nijak nepozoruji. Haha. Spolužáci byli velmi přejní a v celkem hojném počtu se dostavili i na vernisáž, čím mi udělali obrovskou radost a jsem jim moc vděčná. Přátelé a rodiče měli radost a těšili se se mnou, samozřejmě. Velmi mě pobavila reakce paní učitelky tělocviku, která řekla, že kreslím asi tak dobře, jak hraji volejbal.

Kde bereš inspiraci k tvorbě a co tě baví nejvíce?

Inspiraci beru v každodenním životě, dívám se kolem sebe a vždycky něco zajímavé najdu. Velmi ráda kreslím lidi - spolužáky, učitele, náhodné cestující ve vlaku, ale většinou je nějak předělám podle sebe, dá se říct, že z nich dělám takové postavičky, které většinou nejsou moc popisné nebo podobné. V podstatě každý můj "ksichtík" má svou reálnou předlohu, ale málokdo by to rozpoznal. Do skicáře dělám velmi ráda akvarely, nebo kreslím barevnýma fixkama, snažím se zaměřovat postupně na velkou škálu motivů. Nesnáším stínování tužkou nebo uhlem, ale mám ráda perokresbu, někdy i maluji akrylem, začala jsem se učit malovat i digitálně.

Projevuje se tvůj cit k umění i ve tvém každodenním životě? Jaké máš třeba koníčky a záliby?

Ó, asi ano. V každodenním životě je pro mě umění spousta věcí, například i když si liji ráno mléko do kávy, že ano. Haha. Často se přichytím, že se usmívám, když vidím nějakou hezkou kompozici věcí, nebo barev, kochám se červánky, výhledem z mého okna na park, vším, co je růžové, šedými paneláky, odrazy ve výkladech a loužích, kachličkami, pohledy a pohyby lidí, zamrzlým listím, zvířaty (největší radost mám, když potkám nějakého psa, hlavně když jde o štěňátko) a dalšími úplně normálními věcmi.

Moje největší záliba je asi rychlá jízda na kole (v rámci možností mé Liberty), ideálně, když sněží nebo prší. Heh. Jako malá jsem zkusila v ZUŠ-ce více oborů, hodně mě bavil tanec a klavír, z kterého jsem absolvovala první cyklus. Ráda se k tomu vracím i teď. Někdy ráda fotím na analog, trávím hodně času v kině nebo divadle, víkendy trávím na koncertech. Jindy do noci kreslím a nevycházím skoro vůbec z domu. Pak taky samozřejmě ráda dělám to, co studuji a popři tom se trochu učím francouzsky. A taky čtu knížky a občas pletu. Moje nejoblíbenější činnost je však rozesmívat lidi, to mě vždy těší. Taky ráda vařím, a v zimě jím sníh, i když, to je asi jedno.

Jaké máš plány do budoucna? Kam se chystáš po škole?

Moje plány do budoucna se mění asi s každou novou zkušeností a každým novým pohledem na svět. S tím se v tomhle věku potkává asi úplně každý a řekla bych, že velmi často. Určitě po škole plánuji vysokou, rozhodně mě láká ilustrace nebo volná grafika. Na druhou stranu přemýšlím také o překladatelství. Kdyby se mi náhodou podařilo vystudovat překladatelství, určitě bych to spojila s ilustrací, ale to jsou zatím asi trochu moc daleké plány. Možná bych taky ráda odjela do zahraničí a nějakou dobu cestovala a pracovala, kde by se dalo. Asi tomu nechám volný průběh a dál budu pokračovat ve věcech, co mě baví.